Plesové zábavy

Tancem dávali najevo lidé své duševní hnutí již od nepaměti.Lovci mamutů prý tančili, když ulovili kořist, ale také prý křepčili kolem ohně, když chtěli začít hodovat právě na svém úlovku.
Američtí indiáni zas měli válečné tance, ale také mírové, kterým oslavovali Manitoua, což byl, pro neznalé, jejich Bůh.
Tanec na plesech byl v Evropě nejprve výsadou jen bohatých, chudí neměli nárok. Ne že by netancovali, ale jinak, jindy a jinde. Největší rozmach tancování byl v patnáctém století.
Klíčovým plesem byl pařížský bál D‘Opera v roce 1715,kam mohl kdekdo, jen musel mít vstupenku. Pak se postupem času třídní rozdíly, co se týče plesání pomalu mazaly.
šaty na ples
K plesovým tancům přibývaly i jiné kratochvíle, jako například přednesy básní, ale především slavnostní projevy pořádajících, nebo někoho vysoce postaveného.
Tančilo se, co se mohlo a výčet tanců by zde nebral konce. Proto jen pro zajímavost, obyčejný valčík nebyl moc uznáván pro příliš blízký tělesný styk. To je co?
starší tanečníci
Plesy měly velmi přísná etická pravidla a jejich porušení bylo vždy pro dotyčného velikým mínusem na jeho pověsti. Vzpomínám zde maně na český film, ve kterém nevědomky přišel pan Vejvara na ples v galoších.
Také oděv měl přísná pravidla a galoše výše zmiňovaného by jistě neprošly. Dámy, tedy přesněji neprovdané slečny, musely mít barvu v pořadí jež určovalo jejich rok svobody. Takže mladý pán hned věděl, že je dívenka volná a kterým rokem. Bílá, růžová, modrá, takto měly být dívky oděny. Co následovalo pak, když se ani tehdy dívka nevdala to jsem se nikde nedočetl. Asi nasedla na koště a opustila svět plytkých zábav. U muže to bylo jedno, tam byly barvy volné. Nevím proč.
A nakonec perličku, nejoblíbenější plesy byly ty maškarní, zcela jistě víte proč, a tak to zde ani nebudu rozepisovat. Pokud vás tedy plesy baví, běžte. Přeji hezkou zábavu.