Policisté načapají zloděje. Naskočí do služebního vozu a startují, auto však nejede. Zkouší to znovu, ale stále se nehnou z místa. Pak náčelník povídá: „Radši si vystupte.”
„Proč? My ty grázly nebudeme honit?” zklamaně řeknou policisté.
„Ne, nebudeme. Ukradli nám pneumatiky!”

K bohatému panu Tauberovi přišel šnorer s žádostí o podporu. Ale pan Tauber má zásady: „Almužnu vám nedám, ale dám vám příležitost si vydělat. Chcete pracovat na mé zahradě?”
„A kolik platíte?”
„Křesťanovi dávám deset korun denně, ale vám dám patnáct.”
Šnorer zapřemýšlel. „Mám návrh, dejte mi denně jen pět korun a za těch deset si najměte křesťana.”

Stojí opilec u stromu v parku a čůrá. Přijde k němu policajt a přísně se ptá: „Občane, tady se smí močit?!”
Chlap jen mávne rukou a říká: „Jo, klidně si ulev.”

„Pane učiteli, a proč ten Jiří Walker skládal rýmy?” zajímá se Anička. „Jemu se rozpadly?”

Na nádraží kontroluje policista bezdomovce: „Kde bydlíte?”
„Všude a nikde.”
„Jste zaměstnán?”
„Ne.”
„Máte doklad o své totožnosti?”
„Ne.”
„Jak se jmenujete?”
„Josef Novák.”
„No, konečně něco konkrétního!”

„Vy jste hokejista?” ptá se tak pětatřicetiletého muže v baru mírně podnapilý host.
„Jo, první brankář.”
„Neříkejte, ani tak staře nevypadáte!”

„Mami, proč je to maso takové sladké?”
„Drž hubu, vždyť víš, že babička měla cukrovku!”

„Hydratace je zavodnění těla,” učí mediky profesor. „Dokázal by někdo tento stav popsat?”
„No, já bych to zkusil,” řekne Vabroušek.
„Tak jen do toho, odvážlivče!”
„No, zavodnění těla... to bude něco jako ve starověkém Egyptě... udělají se zavodňovací kanály...”

„Nejmladší dcera dostane věno 200 tisíc, starší 300 tisíc a nejstarší 500 tisíc!”
„A ještě starší dceru byste neměl?”

Leží na střeše domku otec s malým synkem a koukají se dole do zahrady. Syn se ptá otce: „Tati, proč babička utíká sem tam po tom dvoře?”
A otec na to: „Pro tebe babička, ale pro mě tchyně. Podej mi, synku, další zásobník ke kulometu.”

Manželům se blíží třicetileté výročí svatby. Manžel přemýšlí, co by tak mohl manželce koupit. Nakonec se rozhodne, že se jí zeptá, co by si přála. Manželka chvilku přemýšlí a potom odpoví: „Víš co, nekupuj mi nic. Uděláme si krásný večer a výbornou večeři. Mohl bys koupit šneky. Zkusili bychom, jak chutnají.”
Manžel se tedy po obědě sebere a jde do města koupit ty šneky. Sežene je poměrně rychle, tak se jde ještě projít. A zabloudí až do uličky lásky. Jak se tak tou uličkou prochází, neodolá a s jednou ženštinou zajde na pokoj. Když se probudí, s hrůzou zjistí, že už je ráno.
„Co budu dělat?” pomyslí si. „Večeře s manželkou je v háji, v noci jsem nebyl doma, jak jí to vysvětlím?”
Tak jde domů a cestou stále přemýšlí, jak to udělá. Když už je před domem, vysype šneky na zem a zazvoní. Manželka mu otevře a on volá: „Tak běžte, vy lenoši pomalí! Běžte!”

Kamarád mi při mistrovství světa poslal SMSku: „Vyhráli jsme! Vítězslav.”

Přijde žena do chovatelských potřeb: „Dobrý den, nevíte, kde bych mohla sehnat slepeckýho psa?”
„A na co ho potřebujete?” podiví se prodavač, když si ji dobře prohlédl.
„Manžel říkal, že jestli si myslím, že vypadám jako Kateřina Kůrková, ať si pořídím slepeckýho psa!”

Otec dal dvacetiletému synovi na Silvestra sto korun a řekl: „Tu máš a o půlnoci si připij na mé zdraví!”
„Ale loni jsi mi dal dvě stovky!”
„Jenže letos se cítím mnohem lépe...”

„Děti, věděl by nikdo z vás, co udělal kníže Boleslav?” zajímá se učitelka v první třídě.
„Já to vím,” chlubí se Anička, „zabil svého bratra Václava.”
„Výborně!”
„No to nevím, jestli ho zabil zrovna výborně...”

Brunetka se ptá blondýnky: „Odpustila bys nevěru?”
Blondýna odpoví: „Sobě ano, ale jemu ne.”

„Tady nesmí ležet zavazadla!” upozorňuje cestujícího na letišti zřízenec.
„Ale ten kufr je na výšku, tedy sedí.”

Mladý, nezkušený kněz sloužil svoji první mši a měl takovou trému, že skoro nemohl mluvit. Po mši se zeptal svého nejzkušenějšího kolegy, jaký byl jeho výkon. Ten mu odpověděl: „Když mám strach, že na kazatelně znervózním, postavím sklenici s vodkou vedle sklenice vody. Pokud cítím, že začínám být nervózní, usrknu si.”
Další neděli se náš nováček zařídil podle rady svého kolegy. Na začátku kázání opět cítil trému, a tak se napil. Pak už bez problému jen mluvil a mluvil a mluvil.
Po mši, při návratu do zakristie, našel na dveřích tyto poznámky:
1. Usrkni si vodky, nelokej ji.
2. Máme deset přikázání, ne dvanáct.
3. Bylo dvanáct učedníků, ne deset.
4. Ježíš byl pomazaný, ne namazaný.
5. Jakub vsadil svého osla, ne posla.
6. Ježíše Krista nenazýváme Jéžou.
7. Otec, Syn a Duch svatý nejsou táta, junior a strašidlo.
8. David zabil Goliáše, nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapomněl.
9. Kámen srazil Davida z jeho oslíka, ne oslíka z jeho Davida.
10. Svatému kříži se neříká „velký téčko”.
11. Když rozlomil chléb při poslední večeři, Ježíš řekl: „Jezte, neb toto jest mé tělo.” Neřekl: „Sežerte mě.”
12. Panna Maria není „Mařka, co to nikdy nedělala”.
13. Doporučené požehnání před jídlem není: „Číňan, Japonec, pitomec, díky za ten dlabanec, ó Bože.”
14. Hříšníci se posílají do pekla, a ne do prdele.
15. A říká se AMEN, a né šmytec!

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: „Paní Čermáková, znáte mne?”
„Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník.”
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: „Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?”
„Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal.”
V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: „Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem...!”

Chlápek postává na dvoře, v jedné ruce drží stopky a v druhé drží za krk slepici. Přijde k němu manželka a ptá se, co to vyvádí.
„Ale, chci ti pomoct s vařením. Tady v kuchařce píšou: slepici nejprve půl hodiny mírně podusíme...”

Sedí ptáček na cestě a je mu zima. Přijde k němu kráva a posere ho. Přiběhne kočka, vyhrabe ho a sežere.
Z toho plyne: Není každý nepřítel, kdo se na tebe vysere. A přítel není každý, kdo tě z toho vyhrabe!

Mluvčí ministerstva ekonomiky oznamuje novinářům v prezentačním sále: „Po zjištění chyby statistického úřadu jsme byli nuceni aktualizovat grafy. Pokud vás zajímá, jak jsme na tom s HDP teď, budete se muset jít podívat do sklepa!”

Blondýnka si chce na dovolené v Chorvatsku koupit suvenýr.
„Kolik stojí tenhle hezký tácek z mušlí?” zeptá se snědého prodavače.
„Tři kuny.”
„Počkejte, prosím, chvilku. Já se hned vrátím,” odvětí blondýna.
Uplyne hodina a ona nikde. Prodavač už to pomalu začíná balit, když se naše turistka konečně objeví.
„Tak, tady to máte,” řekne a položí před něj tři živé kuny.

„Jak to děláš, že jseš tak dobrej kapsář?” ptá se úspěšnějšího kolegy pouliční lapka.
„To musíš bejt vyčůranej,” sděluje mu machr.
Lapka udiveně odvětí: „Ale já už na záchodě byl...”

„Vyloučeno,” řekla učitelka a vyhodila dítě ze školy.

V bance: „Dneska jsme tu měli muže s falešnou pětitisícovkou.”
„A proč jste na něj nezavolali ochranku?”
„Byl se jenom zeptat, co na ní má špatně.”

Stojí voják na stráži, jde okolo generál a voják nic. Generál se vrátí a ptá se vojáka: „Neměl jste mě náhodou pozdravit?”
„Jo? A od koho?”

„Petře, jaké jsi znamení zvěrokruhu?”
„Prase.”

Stopuje smrtka u cesty a po chvíli jí zastaví kolemjedoucí řidič: „Tak, teta, kam to bude?”
„Ale, jenom kousek, támhle do té zatáčky.”

Jdou dvě blondýnky po ulici a jedna prohodí: „Víš, že tenhle rok vycházejí Vánoce na pátek?”
Druhá se zalekne: „Doufám, že ne třináctého?!”

„Podívej, kolik ryb jsem chytil!” chlubí se ženě pan Hovorka.
„Nekecej,” zpražila ho vševědoucí manželka, „sousedka tě viděla vycházet z rybárny!”
„To je pravda,” pohotově odvětí muž. „Prodal jsem jim přebytky, protože jsem je nemohl unést!”

Angličan je na dovolené u nás a ztratí peněženku. Protože u sebe nemá ani haléř, prosí kolemjdoucí, jestli by mu nepůjčili alespoň na autobus, aby se dostal ke svým českým příbuzným, u kterých dočasně bydlí.
„Nepůjčil byste mi na autobus?” poprosí takhle anglicky jednoho Čecha.
„To tak, dědku!” zabručí si Čech sám pro sebe a se strojeným úsměvem dodá: „I don’t understand.” A pokračuje v cestě.
„K čertu! Kdybych tak tu peněženku našel!” zaběduje v angličtině Brit.
Čech, který už je od něho skoro padesát metrů a rychle se vzdaluje, se náhle zarazí a nastraží uši (v angličtině): „Jakou peněženku?”

V televizi uspořádali konkurz na pozici nového střihače. Personální pracovníci mimo jiné položili každému z uchazečů typicky americkou otázku: „Proč si myslíte, že byste konkurz měl vyhrát zrovna vy?”
Jeden z potenciálních střihačů odpovídá: „Zkušenosti jsou na mé staně. Patnáct let jsem pracoval v kadeřnictví.”

Dopravní policista se zlobí na řidičku: „Paní, odkdy se jezdí po levé straně?!”
Žena oponuje: „A odkdy jezdí policajti v protisměru?!”

Stěžuje si v hospodě děda s amputovanou nohou: „Já jsem byl za mlada nejrychlejší běžec světa, ale pak se mi stala ta politováníhodná nehoda.”
„A jaká?” vyzvídá hospodská.
„Běžel jsem zrovna svůj životní závod, když jsem dostal průjem, nevydržel to a posral se. A pak jsem po těch sračkách ještě stačil uklouznout!”

Z hospody se vypotácí ožralý Marťan a klátí se ze strany na stranu ulicí. Náhle zpozoruje, že na něj všichni zírají s ústy dokořán.
„Co je?!” reaguje nelibě. „Ještě jste nikdy neviděli opilce?”

„Jak jste mohl dělat plavčíka, když neumíte umělé dýchání?”
„Stačí, když si ráno nevyčistím zuby a probudí to i toho největšího utopence!”

Na policii přiletí nešťastný motorista: „Ukradli mi Trabanta! Zůstala mi jenom plachta!”
Policajt se preventivně zeptá: „A vyklepal jste ji dobře?”

Profesor biologie v první třídě gymnázia vyvolá studentku: „Tak, slečno Brmáková, řekněte nám, která část lidského těla dokáže šestkrát zvětšit svůj objem a za jakých okolností?”
Brmáková vstane a řekne: „Pane profesore, je mi z vaší nevkusné otázky velmi, velmi, velmi trapně a vzhledem k mému věku si budu na takovéto otázky stěžovat!” Nato si celá rudá sedla.
Profesor pokýval hlavou a vyvolal Kruciánovou.
„Oční zornička, pane profesore,” odpověděla Kruciánová způsobně.
„Správně,” řekl profesor a otočil se zpátky na Brmákovou, „a vám, slečno, musím sdělit tři podstatné věci. Za prvé, neumíte látku, za druhé, myslíte na zvláštní věci, a za třetí, budete v budoucnu velmi, velmi, velmi zklamána.”

„Ty mi příště někoho dohazuj,” vyčítá příteli Bořek. „Řekl jsem jí, puso a ona mi vlepila facku, protože byla němá!”

Trenér před vstupem do ringu povzbuzuje svého svěřence: „Jseš jednička! Držím ti palce!”
„Díky, trenére,” odvětí boxer trochu netrpělivě, „ale už byste mi měl ty palce pustit, abych mohl boxovat...”

Opilec se vrátí pozdě v noci domů a manželka mu vyčítá: „Kdybys radši namazal vrata!”

Potká kamarád Pepu Zídka a nadhodí: „Tak co děláš?”
„Nic,” odpoví Pepa.
„To vím už dávno,” povídá kámoš, „ale v kterém podniku?”

V rámci programu Školní mléko dostane ve škole mlíčko i Pepíček. A samozřejmě ho hned rozlije po zemi. Přijde k němu paní učitelka a říká: „Pepíčku, co by udělala maminka, kdybys doma rozlil mléko?”
Pepíček na to: „Vzala by hadr a blbě nekecala!”

Jde policajt po chodníku a na něm leží opilec. Ten se probere a povídá: „Hele, já ti řeknu bezvadnej vtip o policajtech, jo?”
„Ale já jsem policista!”
„To nevadí, já budu mluvit pomalu.”

„Dědeček říkal, že jsi takový puntičkář, že když mu vypleješ záhonek, tak tam dva roky nic neroste,” oznamuje Arnoštovi máma.
„To musí být rád,” libuje si synek.
Matka vypění: „Rád?! Víš, jaké divadlo mi ztropil do telefonu, ty troubo?! Dva roky mu tam neroste žádná zelenina!”

Malý chlapeček se ptá maminky, jak přišel na svět. Ta přemýšlí, jak by mu to v jeho věku podala, a nakonec mu řekne: „To jsme se s tatínkem večer cukrovali, až ses nám narodil.”
Chlapeček si večer vezme cukřenku, důkladně se pocukruje a jde spát. Ráno se vzbudí a kouká, plná postel mravenců. Navztekaně se rozkřikne: „Kdybych nevěděl, že jste moje děti, tak vás pozabíjím!”

Povídá zkušený advokát známému: „Buďte rád, že jste soudci neposlal husu, neboť pak byste býval proces rozhodně prohrál. Tenhle soudce z vašeho procesu se totiž nedá podplatit.”
„No a vidíte, přece jsem mu ji poslal,” kulišářsky se pousměje obžalovaný.
Advokát namítne: „To není možné!”
„Ale je,” uchechtne se zproštěnec, „přiložil jsem vizitku svého protivníka Hudáčka.”

Ředitel náhle vrazí do kanceláře jednoho ze zaměstnanců firmy. Ten se otřepe: „Fuj, to jsem se lekl!”
Ředitel poznamená: „No alespoň, že jste taky něco od rána udělal.”

Učitelka pohlédla na rozpustilého Káju, který máchal kolem písemky pravítkem, a zvolala: „Říkám opravit testy, ne je popravit!”

Ve tři hodiny v noci se manželka potichoučku vkradla do sousední místnosti. Kladivem rozbila devatenáctipalcový monitor, cédéčka polila lepidlem, počítač vyhodila oknem a tiskárnu utopila ve vaně. Potom se vrátila do ložnice, do teplé postele a přitiskla se s láskou k boku svého nic netušícího spícího manžela, o kterém byla přesvědčená, že už teď veškerý volný čas bude věnovat jejich lásce. Do konce života jí zbývaly ještě čtyři hodiny...