„Podívej, kolik ryb jsem chytil!” chlubí se ženě pan Hovorka.
„Nekecej,” zpražila ho vševědoucí manželka, „sousedka tě viděla vycházet z rybárny!”
„To je pravda,” pohotově odvětí muž. „Prodal jsem jim přebytky, protože jsem je nemohl unést!”

Angličan je na dovolené u nás a ztratí peněženku. Protože u sebe nemá ani haléř, prosí kolemjdoucí, jestli by mu nepůjčili alespoň na autobus, aby se dostal ke svým českým příbuzným, u kterých dočasně bydlí.
„Nepůjčil byste mi na autobus?” poprosí takhle anglicky jednoho Čecha.
„To tak, dědku!” zabručí si Čech sám pro sebe a se strojeným úsměvem dodá: „I don’t understand.” A pokračuje v cestě.
„K čertu! Kdybych tak tu peněženku našel!” zaběduje v angličtině Brit.
Čech, který už je od něho skoro padesát metrů a rychle se vzdaluje, se náhle zarazí a nastraží uši (v angličtině): „Jakou peněženku?”

V televizi uspořádali konkurz na pozici nového střihače. Personální pracovníci mimo jiné položili každému z uchazečů typicky americkou otázku: „Proč si myslíte, že byste konkurz měl vyhrát zrovna vy?”
Jeden z potenciálních střihačů odpovídá: „Zkušenosti jsou na mé staně. Patnáct let jsem pracoval v kadeřnictví.”

Dopravní policista se zlobí na řidičku: „Paní, odkdy se jezdí po levé straně?!”
Žena oponuje: „A odkdy jezdí policajti v protisměru?!”

Stěžuje si v hospodě děda s amputovanou nohou: „Já jsem byl za mlada nejrychlejší běžec světa, ale pak se mi stala ta politováníhodná nehoda.”
„A jaká?” vyzvídá hospodská.
„Běžel jsem zrovna svůj životní závod, když jsem dostal průjem, nevydržel to a posral se. A pak jsem po těch sračkách ještě stačil uklouznout!”