Brunetka se ptá blondýnky: „Odpustila bys nevěru?”
Blondýna odpoví: „Sobě ano, ale jemu ne.”

„Tady nesmí ležet zavazadla!” upozorňuje cestujícího na letišti zřízenec.
„Ale ten kufr je na výšku, tedy sedí.”

Mladý, nezkušený kněz sloužil svoji první mši a měl takovou trému, že skoro nemohl mluvit. Po mši se zeptal svého nejzkušenějšího kolegy, jaký byl jeho výkon. Ten mu odpověděl: „Když mám strach, že na kazatelně znervózním, postavím sklenici s vodkou vedle sklenice vody. Pokud cítím, že začínám být nervózní, usrknu si.”
Další neděli se náš nováček zařídil podle rady svého kolegy. Na začátku kázání opět cítil trému, a tak se napil. Pak už bez problému jen mluvil a mluvil a mluvil.
Po mši, při návratu do zakristie, našel na dveřích tyto poznámky:
1. Usrkni si vodky, nelokej ji.
2. Máme deset přikázání, ne dvanáct.
3. Bylo dvanáct učedníků, ne deset.
4. Ježíš byl pomazaný, ne namazaný.
5. Jakub vsadil svého osla, ne posla.
6. Ježíše Krista nenazýváme Jéžou.
7. Otec, Syn a Duch svatý nejsou táta, junior a strašidlo.
8. David zabil Goliáše, nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapomněl.
9. Kámen srazil Davida z jeho oslíka, ne oslíka z jeho Davida.
10. Svatému kříži se neříká „velký téčko”.
11. Když rozlomil chléb při poslední večeři, Ježíš řekl: „Jezte, neb toto jest mé tělo.” Neřekl: „Sežerte mě.”
12. Panna Maria není „Mařka, co to nikdy nedělala”.
13. Doporučené požehnání před jídlem není: „Číňan, Japonec, pitomec, díky za ten dlabanec, ó Bože.”
14. Hříšníci se posílají do pekla, a ne do prdele.
15. A říká se AMEN, a né šmytec!

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: „Paní Čermáková, znáte mne?”
„Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník.”
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: „Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?”
„Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal.”
V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: „Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem...!”

Chlápek postává na dvoře, v jedné ruce drží stopky a v druhé drží za krk slepici. Přijde k němu manželka a ptá se, co to vyvádí.
„Ale, chci ti pomoct s vařením. Tady v kuchařce píšou: slepici nejprve půl hodiny mírně podusíme...”