Malý chlapeček se ptá maminky, jak přišel na svět. Ta přemýšlí, jak by mu to v jeho věku podala, a nakonec mu řekne: „To jsme se s tatínkem večer cukrovali, až ses nám narodil.”
Chlapeček si večer vezme cukřenku, důkladně se pocukruje a jde spát. Ráno se vzbudí a kouká, plná postel mravenců. Navztekaně se rozkřikne: „Kdybych nevěděl, že jste moje děti, tak vás pozabíjím!”

Povídá zkušený advokát známému: „Buďte rád, že jste soudci neposlal husu, neboť pak byste býval proces rozhodně prohrál. Tenhle soudce z vašeho procesu se totiž nedá podplatit.”
„No a vidíte, přece jsem mu ji poslal,” kulišářsky se pousměje obžalovaný.
Advokát namítne: „To není možné!”
„Ale je,” uchechtne se zproštěnec, „přiložil jsem vizitku svého protivníka Hudáčka.”

Ředitel náhle vrazí do kanceláře jednoho ze zaměstnanců firmy. Ten se otřepe: „Fuj, to jsem se lekl!”
Ředitel poznamená: „No alespoň, že jste taky něco od rána udělal.”

Učitelka pohlédla na rozpustilého Káju, který máchal kolem písemky pravítkem, a zvolala: „Říkám opravit testy, ne je popravit!”

Ve tři hodiny v noci se manželka potichoučku vkradla do sousední místnosti. Kladivem rozbila devatenáctipalcový monitor, cédéčka polila lepidlem, počítač vyhodila oknem a tiskárnu utopila ve vaně. Potom se vrátila do ložnice, do teplé postele a přitiskla se s láskou k boku svého nic netušícího spícího manžela, o kterém byla přesvědčená, že už teď veškerý volný čas bude věnovat jejich lásce. Do konce života jí zbývaly ještě čtyři hodiny...